Zas nebe modré je, jak bývá z jara,
opojně voní květ a zpívá pták,
na tváři žen jak dříve úsměv kvete,
v tajemné dálky hledí dívčí zrak.
Jak pohádku kdos vyprávěl by starou
a známou tak, a přece jaký div,
teď po letech se pojednou zdá tobě,
že všecko jiné je, než bylo dřív.