Teď v pozdní temnou dobu,
v shon žití mi a chvat,
zní pohádkou ta píseň,
již zpíval kolovrat.
Pohádkou zašlých časů,
vzpomínkou z dávných let,
a zapláče, kdo navždy
odešel v cizí svět.
V ní láska rodné země
i radost její, žal,
a sladce mluví k tobě
jaks’ nikdy neslýchal.
Teď v pozdní temné době
ji ještě slyším v snech,
a tesklivě tak v hořkých
zní tato, pozdních dnech.