To píseň domova v zákopech zněla šerem,
stesk v srdci budila těch hochů ze vsi,
a s písní tesklivou za hory kams’ a lesy
jak ptáci k domovu vzpomínky odlétaly,
a v letu kroužily tam rodným nade krovem.
A píseň tesknila, v ní domova vzduch dýchal,
a lesy šuměly a bělela se víska,
a ke vsi podle luk s topoly známá cesta,
se bílá vinula, kostelík věží kýval,
a v polích žlutavé se zavlnily klasy.
A píseň tesknila, v ní večerní jak zvony
by známým hlasem svým, domova milým hlasem
Se Ave modlitby prochladlým vzduchem z šera,
jak hlasy děvčat by zavýskly za večera
za vodou ve tmách kdes’ a píseň toužná chvěla,
V ní podzim krajem šel, kouř ohňů vlek’ se polem,
a zvonky zněly u ní se vracejících stád.
A stromy horských cest jeřabin rudly plodem.
A píseň v zákopech přes pole zněla šerem,
a v srdce tesklivá těch hochů ze vsi
klid domova jak v srdce by se klad.