„Rci, poutníče, proč zamlklý jsi tak?“
„Já v tajemství jsem věčná hroužil zrak!“
„Proč ztrnulé, rci, oči tvoje jsou?“
„Já dlouho nocí marných bloudil tmou!“
„Proč na rtech tvojich úsměv zhas, rci, nám?“
„Já dlouho mlčel jsem, zvyk’ jíti sám!“
„Rci, poutníče, proč bledý tak jsi jen?“
„Já chůzí cestou dalekou jsem zmdlen!“
„Kdo jsi, rci již, a odkud jdeš a kam?“
„Jsem člověk, ze tmy jdu a vstříc jdu tmám!“