Písně se tratí do kraje z vlaků.
Dunějí kola. Odkud a kam? –
Neklidné zraky ještě se ptají:
Skutečnost? Sen to? Pouhý či klam?
V poledním žáru na polích hoří
rudé tam máky krvavě tak.
Do tváří vítr údery bije
vyplašený jak křídloma pták.
Dunějí kola, ujíždí vlaky.
Střídá se scenerie.
Do polí ke vsím, k obzorům v dáli
ulétá tesklivě zrak.
Ujíždí vlaky. U strážných domků
zahrádky malé tak jako dlaň.
Supí stroj. Kouř se po polích válí.
– Skutečnost? Sen to? Klid sobě chraň!
V zahrádce záhon pestří se květů.
Střídá se scenerie.
Na polích ticho, po kraji leží,
dunící vlaky rozruší je.
Do kraje z vlaku písně se tratí,
ulétá tesklivě zrak –
Na polích rudé zahoří máky,
svítí a planou krvavě tak.