Obejmi zrakem kraj ten dálný, širý,
zem sluncem zalitá se usmívá a svítí,
a vtiskni do duše jak obraz milý,
kdo ví, ty, zítra budeš-li jej zříti?
A zpěvu ptačímu naslouchej z rána,
jenž zdraví modlitbou den nový, mladé žití,
naději do srdcí a radost lije,
kdo ví, zda zítra uslyšíš jej zníti?
A srdce tvoje vstříc ať bije tvému druhu,
to v družné lásce, v boje běsném hluku,
svět smutným, když se zdá a smrt obchází kolem,
kdo ví, zda zítra stiskneš jeho ruku?