Ze spánku zardělá se probouzela zem,
zář slunce teple jí se dotkla purpurová,
pták trylkem pozdravil jásavým slunce znova,
a země zachvěla se zlatým polibkem.
Ku nebi radostně svůj nesl skřivan zpěv,
ranami zemdlené a stonající tělo
závratí opojnou a sladkou teď se chvělo,
když novým životem zas zabouřila krev.
Jak sladko nořiti se světla ve příliv,
co barev všude plá, paprsků třpytné reje,
a život vítězná je jako epopeje,
a svět se krásným zdá tak jako nikdy dřív.
Ó, rozkoš života, ó, moře bez hrází!
A chvíle každičká sto překvapení chová,
a vlnou zaplaví zas srdce radost nová,
jak ruka vlídná když kol květy rozhází.