Kdes’ v dáli spozděné zní vozu ještě hřmění...
Do ulic stichlých noc se zvolna měkce schvívá,
v tmu bledé, žlutavé luceren světlo padá,
a prázdných do ulic kdes’ s věže úder splývá.
Jdu zvolna nábřežím – je cítit zápach vody,
ze sadu omamnou a silnou vůni bezu;
nad strání Petřína tkví měsíc velký, bílý –
v tom tichu noci jen je slyšet hukot jezu.
A tichem v ulicích z výčepu harmoniky,
jen zvuky táhlé a zpěv drsný slyšíš chvílí,
kdes’ chodců pozdních hluk, a hlasy pomísené –
do prázdných ulic v tmu se měsíc dívá bílý.