Nech v drobné dlaně své mi sklonit čelo,
útěchou jejich chvíli nech mě žít,
tu celou dnů svých tíži složím na ně,
dny bezútěšné kolem nechám jít.
Nech v drobné dlaně své mi sklonit čelo,
jich požehnání vlij na hlavu mou,
jich lásku velkou, jejich zkonejšení –
neb k smrti smutno mi, a dny mé pusté jsou.
Laskavé tvojich dlaní usmívání
mě zkonejší jak dítě matky hlas,
když usíná, a všecko odpuštěno,
čím zhřešilo, a vše je dobře zas!