Smutno dnes básníku v světe,
uplývá času tok.
Večer je. Za dveřmi, slyš jen,
tichoučký, tichý krok.
Na nebi hvězdy a ve tmách
hluk města zaniká –
to písnička navštívit přišla
smutného básníka.
Prostá a milá je celá,
modrý jak nebe má zrak,
jak pohádka dávných je časů,
a hlas její sladký je tak.
Kdes byla, dívenko zlatá,
já v pustých jsem volal tě dnech?
– Mne leká a děsí hlas města,
a teskno mi v jeho je zdech...!