Tak zřím ji. Tiše kráčí
a v prosté suknici;
nesmělý úsměv teskný
pobledlé na lící.
Až k slzám rozsmutnělý
má pohádkový zrak,
a pohlédneš-li v oči,
sám rozpláčeš se pak.
A kdo ji jednou slyšel,
ten navždy sesmutní;
o zraku k slzám smutném,
a bledé tváři sní.