Nad rumiště a nepotřebné věci
jak zanes je sem času tok
z příbytku lidí, v zátoku jak tichou,
svou křehkou krásu zvedá květ.
Pro radost ničí rost a kvet...
Ač osamělý se svou hrdou pýchou,
přec písní byl tu teskných slok
v rumišti, v smutku nepotřebných věcí.