Jdu nocí. Jak přízrak dóm k nebi
ční z minulých dob,
a bývalé slávy jak zamlklý hrob.
A na město dole jak hledím
přes zámeckou zeď,
stesk náhlý a divný mne přepadl teď.
Hle, pohádka zkamenělá jak,
střech bizarní směs
ve měsíčním svitu tkví nehybně dnes.
A za řekou v mlhách a kouři,
tam jiných už dní
spí znavené město a neklidně sní.