Nad modravými lesy
růžová svítá zář,
z mlh jarních nad jezerem
jak zřel bych bledou tvář.
Tvář bledá, rety němé,
ve tváři tajný bol,
a oči plné lásky
zří v modré stíny kol.
Nad krajem růžový se
májový budí den,
a mlhy rozplývají
jak lehký k ránu sen.
A celý kraj tu leží
pod jejich závojem,
tvář bledá objímá jej
tesklivým pohledem.
A v očích slzy lásky
zří dlouho v modrou dál,
a mizí, rozplývá se –
mé srdce svírá žal.