Já píseň slyšel jsem zase,
tu píseň z mladých svých let,
a bylo mi jakoby mládí
mé zase se vrátilo zpět.
Jak ručky dvě malé a bílé
zas v rukou držel bych svých,
jak do očí hleděl bych zase
těch jasných, zářivých.
A slova slyšel jsem zase,
jak v dávno minulý čas,
teď srdce mé roztoužila,
roztesknil drahý kdys’ hlas.
Já píseň slyšel jsem zase,
tu píseň z mladých svých let,
a teskno, smutno mi bylo,
oh nelze zapomnět!
A bylo mi jakoby někdo
už na vždy odcházel,
jak zlomený hlas by se jeho
bolestí, pláčem chvěl.
Jak někdo by drahý se loučil,
stisk ruku naposled –
já píseň slyšel jsem zase,
tu píseň z mladých svých let.