V kol hřmění, otřesech, vlak prolét krajem v kouři,
jenž v stromy vešel se a po zemi se plazil,
v brzd táhlém skřípění a supě na stanici
se stavěl s hlomozem, jak vůz se s vozem srazil.
Kdos okno otevřel... V stanici zvonku znění
v tom tichu, vlak jak stál, třesavé, jasně znělo,
s perronu hlasů hluk – pár lidí v slunci stálo,
jež zvolna v paprscích posledních hasnouc mřelo...
A s hlukem vpadaly zas dvéře podél vlaku,
perronem nesly se údery krátké zvonu,
pak trubky táhlý tón, hvizd ostrý, přerývaný,
a zvolna vlak se hnul ve stroje táhlém stonu.