Tak stojím tu a v zamlčení,
a rodné země slyším dech –
já přišel sem, bych kouzlo tiché
deskových v srdce zavřel střech.
Pod vlídným nebem šíré lány,
a žlutavý se vlní klas –
večerní nebe, před klekáním,
křepelky z polí slyším hlas.
Přes času hrob tak rád a vděčně
já ruku stisknout chtěl bych těm,
kdo tolik, tolik rádi měli
svou rodnou zem, svou rodnou zem.