V korunu stinnou časem rozroste se strom,
jejž chvějící se rukou v zemi vsadil jsem,
to v dobách války zlých na pamět lidem všem,
když země pila krev, ve smutném roce tom.
Nad hlavou rozšumí se synů jiných let
v pokojný zase čas, v budoucí, lepší věk,
o těch, kdo zamlkli šli z dědin do válek
jim za večerů bude tiše vyprávět.
V pohodě časů zrát zas bude obilí,
a s láskou zabloudí jich zraky do polí –
snad zamlklé je potom srdce zabolí,
to v temno minula jak zřeli na chvíli.
V korunu stinnou časem rozroste se strom,
ve kraji rodném tu, jenž létem zavoní,
a čeká, taje dech, až kosa zazvoní –
Já vsadil v dobách zlých jej, v smutném roce tom.