V tmách, v smutku pustých polí umírá v chladu den,
a deště šelestění je v tichu slyšet jen,
třesavé zvonku znění.
Těch polí smutek v duši, kdos’ opuštěn a sám,
v plášť úžeji se halí a chodí sem a tam,
s tmou splývá v osamění.
Cookies on Poetry Cove
We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.