Po opuštěné cestě chodím,
ve bledém slunci podzimním,
jak mohlo být a není, myslím,
a vzpomínám a jdu a sním.
Pod nohou suché sténá listí,
a slunce zatím zapadá,
nálada teskná v hebká vlákna
mou duši zvolna zapřádá.
A v chladu tiše, v mlhách mléčných
den uhasíná podzimní –
skřek na větvi kdes náhlý ptáka
jak jizlivý smích tichem zní.