Mráz na okna své ledné kreslí květy,
a tam, hle, bělostná bříz těla prokmitají,
zpěv ptáků uslyšel bys v zelenavém háji,
a první jara tam jsou květy rozesety.
Na třtinu nápěvy faun jarní vyluzuje,
na svahu naslouchá jim nymfa nahá,
to píseň toužná je a plná tuch a blaha,
v bříz kadeřavá čela vítr duje.
Tam jarní míza výš zas stoupá v bílé kmeny,
pln jarních hovorů je fialový vzduch,
a nových písní to a nedočkavých tuch –
táž píseň nové však vždy plna zase změny.