Ó, nejsem sám – to starý druh,
zatrpklý samotář,
za noci někdy přichází,
na okno tiskne bledou tvář.
Do noci okno otvírám,
s úsměvem zvu ho dále,
že dlouho jsem ho neviděl,
a kde se toulá stále?
Na leccos potom vzpomenem,
jak život se motá v dnů spleti,
a člověk si při tom posteskne,
jak splašeně čas ten dnes letí.
A rozloučit se nemůžem,
je cítit vůni bezu.
Do ticha noci, vzpomínek,
jen hučí píseň jezu.