Večerem, když nad Prahou se stmívá,
loretánské zvonky s věže zní,
nábožnou, slyš, písní tichých srdcí,
písní starou dávno zašlých dní.
Jak když v knížkách modlitebních večer
probírá se ruka uvadlá. –
Za večerů letních u kláštera,
akátů je vůně sladce mdlá.
Změnil svět se, z kamene jsou srdce –
Jako dříve, dnes i zvonky hrou
nábožnou, slyš, s klášterní se věže
dávnou písní modlí nad Prahou.