Od dálných hor jsem píseň slyšel znít,
tak tichou, tklivou, jako v umírání,
jak vzdechy lesů v mírném větrů vání –
to tulák jakýs zpívá touhou spit:
Když ve vsích ticho je a soumrak slit,
jdou milující v tichém lásky plání,
a ruku v ruce sestupují strání,
když měsíce už rozlévá se svit. –
Za listem padá list. Zaštěká pes.
Od řeky jen je slyšet náraz vesla,
a hlasy, ztraceny, jež ve tmách kdes.
Noc. Ticho. Za řekou tak tiše jen
kdos píseň tklivou nocí ještě zpívá
a k horám za řekou zří opuštěn.