Dům prázdný, jak by čekal ještě –
na střeše netřesk teď a mech.
Podzimní bijí v okna deště,
je pusto, prázdno v jeho zdech.
Vanutí větru křídla svoje
otírá o šeď jeho zdí –
Kdy vrátí se? šuměním teskným
před oknem třešně stará dí.
Ó, dome v smutku pohřížený,
byls’ někomu kdys’ domovem?
Jen netopýr, samotář noci
teď hnízdí tvojím pod krovem.
Proč nikdo cestou nejde z polí?
Pro koho rozkvet tichý sad?
Kdy vrátí se, jenž byl tvým pánem?
– Já nevím, mrtev, mrtev snad!