Kam’s duše...?

Kam’s duše, kam’s to chtěla...? Tak líto mi tě jak ptáka se zlomeným křídlem, jenž k slunci chtěl,

a nedoletěl! Kam’s duše, kam’s to chtěla...? Tak líto mi tě jak ptáka, zlomené, jenž křídlo

prachem vleče, a oči smutné, oči bojácné za sluncem obrací! Kam’s duše, kam’s to chtěla...?

Tak líto mi tě jak ptáka raněného, jejž chytí hrubé ruce, do klece zavrou,

a budou nutit zpívat podle kolovrátku...! Kam’s duše, kam’s to chtěla...? Tak líto mi tě –!