Jsou bozi daleko, je mlčenlivé nebe,
a chladně lhostejné a neuslyší tebe.
A mamou otázkou se ozveš, tichým vzdechem,
jen dálky odpoví ti teskné svojím echem.
Na čele mrazivý jen cítíš věčna dech,
a tráva šelestíc hovoří na hrobech.
A na všem kletba jak by tkvěla odvěká,
jak trpět bylo by údělem člověka.