Ve vlase vlákna pavučí,
kytici aster v ruce měla,
stesk vzpomínavý ve zraku,
únavu mdlou, a ke mně děla:
Milenka smutných básníků,
chorobnou něhu posledních mám květů,
a v srdci mír a tichý klid,
těch, kteří navždy odumřeli světu.
I tvoje smutky, básníku,
já vlídnou stiším dlaní,
a polibkem, hle, kterým list,
se dotkl tvojich skrání.