Já věrně sloužil králi, Osudu, jenž vlád’
v mých snění říši, mocný, odříkání zbroj
jsem těžkou na se vzal a do boje jsem táh’,
do zemí neznámých, do zemí Budoucna...
Zástupy raněných šly z boje, na cestách
v tvář padlých zsinalou žhlo slunce života –
vždy dál se valil boj a nové řady šly –
v zástupu raněných jsem z boje odcházel.
Já Osudu jsem sloužil věrný z jeho řad –
s jizvami sklamání a boje neschopen
teď krajem snění svých já chodím, invalid,
na rozladěný citů hraju flašinet.