Má touha jako oblak zlatý spěje
vždy za ním jen a jako lehký pták,
jejž daleké a teplé vábí kraje,
můj úzkostlivě za ním hledí zrak.
A oblak zlatý rozplyne-li v dáli,
když ptáku hrobem bouřný bude mrak
a cíle svého znaven nedoletí,
co počnu si a bez naděje pak?