Jdu, nevím kam, jdu světem tím,
a nevím, kde se zastavím.
Jsem jako list, jenž oderván
na podzim větrem, v dál jenž hnán.
Jdu, nevím kam, tak sám a sám,
však netáži se, aniž lkám.
Jdu světem volný, tulák, král,
za touhou svou vždy půjdu dál.
Za touhou svou tak den co den,
až zkonejší mě věčný sen.