Že přijde, věřím, v mladé moje žití,
má duše prahne po souzvuku čistém,
a touhou bytost zachvívá se celá,
to vánek jak když stromu chvěje listem.
A myšlenky mé nedočkavě spějí
vstříc tomu, jenž mé touhy všecky zkojí,
jak bílí motýli jsou, kteří vznesli
se nad zemi a do vzduchu se rojí.
Pod nebem azurným se odechvěli v letu
myšlenek bílí motýli a hraví –
kde stopy zaniknou jich v cestě dálné,
a doletí-li touhou nedočkaví?