Vsi, pole, lesy, věže měst,
je cesta ještě daleká –
Jdu, nevím kam, jdu prachem cest,
mě nikdo, nikdo nečeká.
Měst věže, lesy, pole, vsi –
se mnou teď nikdo nechodí.
Když odcházím, ve vsích jen psi
mě štěkotem svým provodí.
Podzimní mlhy, suchý list,
nad hlavou šedá oblaka.
Do svých se vrací vrány hnízd –
kdo pohostí dnes tuláka?