Jak my, tak půjdeš také ty
zahradou mladosti, pohádkou dětských let,
jen tobě pro radost vše stvořil milý Bůh,
a hladit pohledem celičký budeš svět.
Jak my, opustíš také ty
svůj rodný, tichý dům a dálek mámení
a sladký srdce hlas povede kroky tvé –
kdes v tichu ztraceno je bílé stavení.
Jak my i ty se zastavíš,
a zklamán, unaven tou tíhou dlouhých let,
se nazpět ohlédneš se srdcem stísněným,
a marně budeš pak své mládí volat zpět.