Když křehké květy v svitu měsíčním se chvějí,
a jarní vánky nocí dávají se v let,
faun z bronzu v zahradě se probouzívá skrytý,
a píseň na flétnu hrát zdá se jeho ret.
A toužnou písní vlní noční vzduch se vlahý,
a srdce spolu jak by slyšel rozprávět.
Ó srdce mé, jež marně pátráš v nedohlednu,
zda nedočkavou touhou uslyším tě chvět?