Rovina šírá. Cizí zem.
A ticho v kraji zamlklém.
Svah nízký, tráva zelená,
a prostý křiž, hrob bez jména.
Jak vítr táhne z dálavy,
domova nese pozdravy.
Na hrobě tráva šelestí,
to vzdechy jsou, sny o štěstí.
Tam v dáli ještě čeká kdes’
snad matka, žena – přijde dnes?
Snad milá smutně zasněna – –
Kříž u cesty, hrob bez jména.
Snad mladý byl a život zval,
jak jitra tvář, jenž sliboval,
mhou růžovou tvář zastřena –
Kříž u cesty, hrob bez jména.