„Tak vracím se – zrak zhaslý nic mi nedí.“
„Já s tebou jsem, tvé oči mými zraky hledí.“
„Rci, jaké hovory to slyším, šepotání?“
„To sněhu tání je, bystřiny z hor a strání.“
„Dlaň teplá hladí mne, cos’ v temnotách mi září.“
„To slunce polibkem se tvojich dotklo tváří.“
„A píseň slyším znít – vzpomínka jakby živá.“
„To dumnou píseň svou splav u mlýna si zpívá.“
„Ó, rci, co nad mlýnem zříš? – Zrak můj v tvůj se hrouží...“
„Nad mlýnem jako dřív holubi vzduchem krouží.“
„Ó, vím, a s křídel jak když stříbro dolů kane.“
„Vzduch sluncem prozářen a jako zlato plane.“
„Ó, rci, zda růžová jsou stejně časná jitra?“
„I tebe růžovým se prstem dotknou zítra.“
„Květ stromů píseň je omládlých jejich těl...“
„I ty v jich korunách uslyšíš hudbu včel.“
„A teď, ó slyš, ó rci, zda mámí to jen zdání?“
„To domů vítá tě zas mlýna klepotání.“
„Tu píseň slýchal jsem, když v dlaně tisk jsem hlavu.“
„Hle, v kapkách třpytivých jak voda padá v trávu.“
„Tak domů vracím se – svět barev pro mne nemá
a ve tmách noci jen má bolest bloudí němá.“