Den přijde, pohádkou vše zdát se bude, snem,
a potom zeptáš se, udiven v stáří svém,
s chmurami na čele, se slzou v oku,
jak možno, možno to, že v času toku,
ač tolik toužil jsi a tolik chtěl,
vše půvab ztratilo tak záhy, pel,
nic srdci nemohlo klid tichý dáti,
že mamo bylo vše – a nic se nenavrátí.