Den bez tepla, dešť padá, slyš,
ó, srdce, bolest svoji ztiš,
a marné svoje žaly.
Tesknícím krajem podzim šel,
a vše to tam, ó, jaký žel,
a květy umíraly.
Snad bouře ještě zahučí,
už na všem vlákna pavučí,
hle, ptáci na odletu.
Den bez tepla, je podzim již,
ó, srdce mé už ztiš se, ztiš,
bys’ odumřelo světu.