Ze strnisk studený už,
zažloutlých, vítr vál,
jak šel jsem, ve vsi zvonek
se kdesi rozelkal.
A jeseně jak smutkem
tak teskně žaloval,
já nevýslovný v srdci
jsem cítil náhle žal.
A zjitřilo se všecko,
čím člověk bídný je,
co zvolna, avšak jistě,
na konec ubije.