V červáncích večera, když hasne tiše den
a bolest všecka tvá a žal je zkonejšen,
od lidí, všednosti, a ze zajetí dnů,
do země čarovné se vrať, do země snů.
A znovu ožije v prchavém kouzlu chvil
zas vše, čím mlád jsi byl a čemus’ jednou žil,
a na co vzpomínka se k smrti dochová,
jak zvony slyšel bys vyzvánět domova.
V červáncích večera, když hasne tiše den,
posledním úsměvem se dívá do oken,
vyhnanci smutní jdou v mdlé vůni akátu,
o zemi čarovné sní, kouzlu návratu.