Byl jednou jeden král,
ten sličnou dceru měl,
však úsměv na rtech princezny
král nikdy neviděl.
Půl království a princeznu
sliboval marně tomu,
kdo úsměv vrátí na rty jí,
klid královskému domu.
Až jednou, jaro bylo už
a modravý byl vzduch,
na šalmaj pastýř v stráni hrál
a byl jak mladý bůh.
Byl jednou jeden starý král –
princezna krásný snila sen
za jarních nocí modravých,
a ve snu pak se usmívala jen.