A jiný nahradí tě,
tam, kde jsi v žití stál –
nad bojištěm zas skřivan
svou píseň pěje dál.
Na půdě udupané
jak dříve s létem zas
dozraje v žáru slunce
a zavlní se klas.
Než bolest, umírání,
silnější láska je,
milenci ruku v ruce
zabloudí do kraje.
Radosti trochu, žalu,
v uzlíčku životem
zas člověk poutník nese,
a s bohem dá zas všem.
Po jaru přijde léto,
po noci nový den,
a krátký život lidský
jak prchavý je sen.
Zarostou hroby travou,
jde oráč za pluhem,
a v době zrání těžce
zas oddychuje zem.
A přejdou roky, zajdou,
a ticho po boji,
čas, utěšivý lékař
jde, rámy zahojí.