Svou píseň jednotvárnou
stroj zpívá celý den.
V podzemí oknem padá
svit sporý světla jen.
Tam skloněna je bledá
dívka nad prací svou;
kol okna výletníci
nedělí jarní jdou.
Tam dívka bledých tváří
o lásce věrné sní,
o květech, modrém nebi
a záři měsíční.