Je letní večer. Tiše
obláčky nebem jdou –
Jde život neúprosně
za sudbou odvěkou.
Až v znavené se město
noc schýlí, její tmou
lhostejná světla v oknech
na chvíli zaplanou.
A potom na vše chladný
zas uloží se stín –
Jdou nebem bílá oblaka,
a tiše plyne Rýn.