Na břehu Labe jsem seděl,
nad stromy měsíc už stál,
na tiché hladině reky
odleskem stříbrným vzplál.
Na břehu rusalky zřel jsem,
ve trávě daly se v rej,
bílá jich svítila těla,
lákaly, volaly: hej!
Z tůně se stařičký vodník
vynořil, vodu pak střás,
ke břehu zvědavě hleděl,
zelený česal si vlas...
Náhle vlak na náspu zahřměl,
stroje hvizd, šílený let –
rusalky, starý i vodník,
rázem vše zmizelo hned.