Snad jednou kroky zvábí
tvé stará zahrada,
až smutné srdce stiskne
podzimní nálada.
A život, až ten zajde,
a všecko bylo klam,
za řekou staré zvony
až zapláčou: to tam.
Topoly osamělé,
víš, strážci tvojich snů,
ty pozdrav zašumí ti
z minulých dávno dnů.
A smutný večer tam až
měsíční zjasní lesk,
zahradou provodí tě
mých písní tichý stesk.