Mráz květy v okna kreslí,
a na všem leží sníh;
je všecko pohřbeno tam
v sněhových závějích.
A plamen krbu zpívá
svou píseň z dávných let,
ta sladce zní a teskně,
a duše letí zpět.
Strom holý haluzí svou
do okna zakýval:
kde zeleň je a květy,
a život kde, ó žal!