Ve starém parku z jara
tam bíle jasmín kvet,
tak tiše plynul život,
a krásný býval svět.
A bledý měsíc doma,
když spat šel po ránu,
ten neprozradil nikdy
tajemství altánu.
Ted v opuštěné cesty
zas listí napadá,
v altánu pavouk tiše
své dumy zapřádá.
A zasmušilý Amor
na léta na jiná
snad vzpomíná a marně
on luk svůj napíná.