Žhne slunce. Dole tiše
v dál pluje Sázava.
Za lesem ves. Nad mrtvým
tam hudba vyhrává.
Les voní. V mrtvé ticho
ta žalně zapadá,
a v rozsmutnělé srdce
mé teskná nálada.
Kdo žili tu, mně milí,
za nízkou zeď šli spát.
Za lesem ves. Nad mrtvým
jsem slyšel vyhrávat.
Žhne slunce, voní lesy.
Zřím v dávnou minulost –
Jak hudba blížila se,
s ní smutek šel a rost.